I přes fakt, že se okultismem aktivně zabývám 7 let a pasivně zhruba 18, nemohu jednoznačně říci, že magie funguje. Prostě není možnost ověřit to jinak, než skrze osobní prožitek, který však není v žádném případě možné brát jako verifikující a seriozní metoda. Už jen sama psychologie je některými vědci brána jako pavěda, která nemá žádnou hodnotu, co teprve faktické přijmutí magie.
Na jedné straně stojí fanatičtí zastánci magie, na druhé fanatičtí zastánci vědy a někde uprostřed se nacházím já. Asi v každém praktikantovi se ozývá otázka, zbláznil jsem se já, nebo svět okolo, když ty hovadiny co provádím, mají reálný výsledek? Nemůžeme ověřit, zda naše působení opravdu ovlivňuje realitu, nebo jde pouze o sebeklam. Můžeme jen konstatovat, že po provedení jisté operace se stalo to, co jsme od operace očekávali. Jenže tu chybí přímé spojení. Vidiny astrálních entit při evokacích jsou pouze halucinace, ale co nahlížení do budoucnosti? Jde o dejavu, sugesci, nebo opravdu lze spatřit budoucnost? Když jsem spatřil co se stane, a zapsal to než se tak stalo, není možné, že jsme to prostě někde četl, a podvědomí mi to nahrálo na smeč jako informaci mě neznámou?
Obávám se, že je třeba pokládat si tyto kritické otázky a hledat odpověď. Protože i zjištění že magie není, může být tou Pravdou, kterou se snažíme najít, proč by ne. Magie by byla skvělý nástroj i bez toho. Narážím na to, že magie i kdyby neexistovala fakticky, stále existuje v psychokosmu těch kteří ji provádí. Náš psychokosmos podléhá naší percepci, v umělecké branži je to hodnotná schopnost. Pomocí magického výcviku budete schopni ovládat své sny, ovládat své tělo, zlepšíte si paměť a charakter. Není k tomu potřeba žádného tajemného vědění, stačíme si my sami. Cesta magie totiž není primárně o tom způsobovat zatmění kdy se nám zlíbí, nebo myslí nutit školáky aby zakopli a rozbili si držku, magie je primárně o duševním vývoji jedince, v tom je její největší kouzlo a největší nebezpečí.
Je pouhou otázkou pohledu každého, jak vnímá svět, zda magicky, nebo čistě racionálně. Nelze nikomu věřit, mnohokrát byly výzkumy zmanipulované tak, nebo tak. Můžeme vůbec věřit něčemu, co podporuje vědecky funkčnost paranormálna? Obávám se, že nikoliv, nemohu věřit ničemu, protože dokud si to sám neověřím, nemám jistotu. Jsme tedy ve slepé uličce z které nejde cesta ven. Ti co se magií zabývají, vědí, že na ní cosi je, ale nedokážou obhájit své tvrzení, pouze činy jsou měřitelné, ale i ty časem zmytologizují do absurdit.
Takže lze magii vyvrátit? Nejde, je to stejné jako s pokusem vyvrátit Boha. Jde však magii potvrdit? Mág odpoví, že z osobní zkušenosti magie existuje, funguje avšak nelze jí měřitelně prokázat. Magie je tedy spíše duševním nahlížením na svět, které ovlivňuje psychokosmos (prokazatelně) a vnější realitu (bez možnosti verifikovat).
Co lze ověřit jsou parapsychologické disciplíny, jako je telekineze, telepatie, remote viewing a podobné. Jenže ty nejsou brány za magii. Telekineze je měřitelná, každý kdo s ní pracuje a má výsledky asi těžko řekne, že nefunguje. Opravdu funguje, točit si kam chcete s PSI wheelem několik dílů Simpsonů je normální. Telepatie je též možná, ale spadá pod něco magického? Nikoli, jen jde o využití mozku tak jak jej mnozí nezvládají. To samé platí o třetím oku, kterým můžeme měnit vlnové délky a pozorovat vlnění, které je normálně nespatřitelné. Remote viewing, hlavní náplň Projektu StarGate také souvisí primárně s PSI silou mozku a není nikterak magický. Jsou to pouze vyšší schopnosti mozku, nikoliv přímé ovlivňování Makrokosmu Mikrokosmem.
Jistý hint nám dali kvantoví fyzikové, kteří popisují jev zvaný problematika měření, ale lze to brát jako fakt? Stejně tak teorie hologramu. Lze ovlivňovat realitu na úrovni pouhého myšlení? To je to na co se snažím přijít již léta. Odpověď vskutku nemohu poskytnout, mohu pouze vyvodit teoretický závěr z pozorování.
Možné teorie
Ovlivňování reality je možné, avšak neskutečně složité, a závisí na ovlivňování částic (atomů, kvarků, gluonů, leptonů, vlnění a jiných šmejdů), které tvoří stavební kameny kosmu. Viz tvorba viditelného PSI Ballu. Přirovnal bych to stavění věže z kostek. Odeberete jednu kostičku a celá stavba se rázem změní (žuchne) je to něco jako známá teorie chaosu s Butterfly efektem, tedy neskutečně malá změna ovlivní celek v komplexním a monstrozním měřítku. Jenže v této teorii je problém, že by došlo k nepředvídatelnému výsledku. Jediná možnost je, že mozek je natolik vyspělý, že dokáže ovlivnit to správné málo. Seriozní výzkum na toto téma již byl proveden, avšak o jeho pravdivosti můžeme pouze spekulovat.
Druhá teorie se nezaměřuje tak minimalisticky, ale je v jádru stejná. Jednoduše vytvoříme to čeho chceme dosáhnout, tak že to sestavíme. Doslova si realitu postavíme dle sebe, tak jako stavíme PSI Ball. S tímto jevem se počítá i v psychologii, kde víra v něco z velké míry ovlivňuje běh událostí. Proto se klade takový důraz u adepta na imaginaci, protože bez ní nesestrojíme dokonalý model toho, co chceme stvořit.
Další možnost je, že jde o sebeklam, založený na predispozici magicky myslet z čehož plyne špatné rozeznávání kauzality u jevů. Což by asi každého mága nasralo.
Vyvození závěru
Abychom si představili co myslím tím osobním psychokosmem. Všichni máme sny, ti kteří tvrdí že ne, buď kecají nebo jsou tak blbí že si je po probuzení nepamatují. Sny lze chápat několika způsoby. Vědecky se jedná o třídění informací v mozku, takový biologický defrag disku. Druhý způsob jak nazírat na problematiku snů je psychologický, že se jedná o hlasy podvědomí, při jejichž studiu, můžeme porozumět sami sobě, a třetí je že se jedná o paralelní realitu stejně tak skutečnou jako bdělý svět. Můžeme s klidem uznávat všechny tři náhledy a dát je pod jednu střechu. Pokud se na to podíváme z filosofického
hlediska, opravdu jsou sny druhým světem, zažíváme tam bolest, lásku, život i smrt, které prožíváme naprosto stejně jako v bdělém stavu. Kde tedy leží rozdíl mezi skutečností a skutečností? V pouhém chápání každého jedince, v jeho psychokosmu.
Dalším příkladem je chápání okolních dějů. Když jsem jednoho dne na chvílí vyšel ven, abych se nadýchal čerstvého vzduchu, v dáli zahřměl hrom a mne nenapadlo hřmí, ale Adar se zlobí. Samozřejmě víme, že hrom vniká rozpínání vzduchu a expanzí do prostoru při světelném efektu zvaném blesk. Nic však nebrání tomu říci, že za to může entita sumery zvaná Adar. Proč? Adar byl v mytologii Mezopotámie bohem hromu, je zpodobňován s bleskem v ruce a když v Mezopotámii slyšeli hřmění měli to za projev Adara. Stejně tak napříč celým světem na úsvitu lidstva nazvali civilizace jevy přírodní jmény bohů a měli je za projevy entit nadpřirozených. Nic vám tedy nebrání nazývat Sluneční erupce Šamašovou neklidností, Zatmění Měsíce subojem Sína se Šamašem či Zatmění Slunce Měsícem vítězstvím Sína nad Šamašem.
Na těchto dvou příkladech jsem se snažil ukázat, že na jeden problém existuje myriáda náhledů a každý je správný a záleží pouze na osobnosti jedince, jak jej uchopí zda striktně materiálně či s transcendentálním přesahem, či jako kombinaci obou.
Problém magie nacházím pouze v onom ovlivnění reality jako takovém. Ostatní složky okultismu beru jako fakt, který je však (z prokazatelného hlediska) úzce vázán na psychokosmos každého jedince, je li však možnost ovlivňovat vnější realitu, to je otázka, na kterou nikdy nezískáme jednoznačnou odpověď. Máme jisté vědecké teorie, které nahrávají do karet okultistům více, než si vědci vůbec dokáží připustit, kvantová fyzika s propletením částic, problematika měření atomů, holografický vesmír, to že Univers vypadá jak neuronové synapse v mozku, psychologie s Jungovým kolektivním nevědomím, které koresponduje s Astrálem (proč se tomu vůbec říká astrál? Astral traveling cestování ke hvězdám je sice běžný jev, ale vůbec nevystihuje onu podstatu), atavismy zase potvrzují evolučně nižší mozky z nichž se skládá ten nynější. Astrologie a numerologie také funguje z nějakého důvodu, nebo spíše v nich je jistá synchronista, je to však stejné jako s psychologií a její 70% úspěšností. Astrologové nejspíše hledali shodné prvky různých osob a podle toho sestrojili model, který má 70% shodu.
Živly nejsou nic jiného než pojmenování 4 principů nám povědomými výrazy tak abychom hlouběji pochopili symboliku.
Víra je pro blbce, mág by měl pracovat s fakty, ne s nějakou vírou (protože víra je známkou slabosti a nejistoty) je potřeba konečně propojit moderní vědu s okultismem, jedině plným propojením věd exaktních lze presentovat seriozní výsledky, které by nadobro prokázali, nebo vyvrátili působení magie na okolní realitu.
