Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kouzlo věčného mládí a nesmrtelnosti

 Nesmrtelnost vždy byla jedním ze snů, kterých chtěli lidé od nepaměti dosáhnout nehledě na jeho zdánlivou neskutečnost a neuskutečnitelnost. Již Gilgameš se neúspěšně hnal za tímto snem a zaplatil za něj svým životem. Kámen mudrců byl cílem snažení mnoha alchymistů laborujicích v minulých tisíciletích, tito lidé sice dokázali své snažení završit úspěšnou přeměnou neušlechtilých kovů v ušlechtilé, ale zprávy o aplikaci elixíru života se objevují nesmírně vzácně a taktéž narozdíl od stále existujících kusů syntetického zlata a stříbra mezi námi nechodí žádní nesmrtelní a pokud si někdo tuto vlastnost přisvojuje, pak stejně zpravidla zemře.

 
Hlavním problémem v tomto směru je ústřední vládnoucí princip minulých dvou a půl tisíce let, z hlediska tradice thelemy nazývaný Osiridův aeon. Toto časové období se soustředilo na podružnost života a jeho obětování ve jménu smrti. Saturnem signovanému věku předcházel thelemský aeon Isidy, kdy člověk nevybočoval ze své přirozenosti a přírody, ale současný věk, thelemský aeon Hora přináší změnu i v této oblasti. Horův aeon coby věk martických sil je soustředěn na život a vůli jdoucí proti všemu, včetně smrti. Martická je i centralizace na hmotu, nelze nechat bez povšimnutí, že v současnosti jsou uskutečňovány, nebo začínají být, sny alchymistů dob minulých. Již na svou dobu pokrokový Griese i staroaeonsky orientovaný Lasenic na začátku aeonu upozorňovali, že věda se skvapem přibližuje a ověřuje dříve tou samou vědou odsuzované teze alchymie.
Nyní namísto vznešených mudrců hloubajících o nadsmyslnu dovedou obdoby kovařů, suflérů a apatikářů zaměřených na "pouhou" práci s hmotou a její smyslové zkoumání provádět přeměny prvků a s určitými úspěchy usilují o prodlužování života.
Právě v tomto novém věku počínajícím v naplňování biblické apokalypsy, která svým uskutečněním dělá pomyslnou tečku za učením judaismu a křesťanstvím, se člověku otevírají klíče k vymanění se z biologického omezení svěřeného přírodou.
Pro mága je jedna ze základních možností jak si prodloužit život a zpomalit fyzické chátrání ukryta v něčem co je stejně důležité i pro magii samotnou, v jeho sexualitě. Staroaeonské smýšlení vedoucí ke smrti se zaměřovalo na asketismus a potlačování pohlavního pudu, což je pravý opak toho na co se současný mág, jenž nechce spáchat sebevraždu, měl soustředit.
Prakticky je nezbytné se vzdát všech omezení, Liber Legis k tomu dodává:,,Slovo hříchu je omezení. Ó muži! Neodmítej svoji manželku, jestliže je svolná....Není jiného pouta, které by mohlo spojit rozdělené, než láska: vše ostatní je prokletí. Prokletí! Budiž to zatraceno na aeony! Peklo."
Mág se musí zaměřit na svou sexualitu a jako květinu jí pěstovat, aby rostla a rozvíjela se, pokud je semeno, tak ať jej nechá vyrůst a věnuje jeho vzklíčení třebas nadlidskou péči, neboť z něj vyroste strom života. Předpokladem zdárné a úspěšné magické praxe, svou důležitostí a mírou konečných výsledků daleko převyšující všechny typy a druhy magických výcviků a ostatních příprav rozvinutí a uskutečnění sexuality. Míra magické moci přímo je úměrná tomu, jak se mág projevuje v oblasti sexu. Bertiaux označuje falus za magickou hůlku a podobně jako tomu bylo i ve staré západní zasvěcovací tradici přikládá velkou míru důležitosti pohlavním sekretům coby "potravy duchů", které jsou podstatné zejména pro sexuální magii, to ostatně tradiční hermetická linie nezavrhovala, byť jim v některých k úpadku směřujících oblastech přikládala černomagický potenciál, což je dnes irelevantní. Příklad můžeme nalézt mezi prvorepublikovými hermetiky, kde například Jan Kefer zavrhoval sexuální magii, potlačoval svou sexualitu (kvůli neschopnosti se smířit se svou orientací usiloval o stání se knězem, nakonec se dokonce pokoušel vést manželský život) a usilovně vůči všem projevům pohlavnosti brojil i ve svých dílech a přednáškách, ačkoliv mírou svých teoretických znalostí v hermetismu exceloval, tak prakticky byl neschopný, tak jako byl neschopný vymanit se z omezení svých zvrhlých asexuálních názorů, oproti tomu Pierre de Lasenic, ačkoliv je jeho dílo v mnoha ohledech zpátečnické a zahalené do nesmyslných dogmat, tak se věnoval určité "korektní" sexuální magii (zřejmě ta byla příčinou jeho rozvodu), byl členem společnosti Eulis zabývající se tímto směrem, o sexuální magii napsal i knihu a byl souzen za homosexualitu. Je známo že Pierre de Lasenic je naopak označován za dobrého mága. Přestože jeho teorie byla značně mimo realitu a taktéž jeho pseudomýtus Horev a dílo lze označit za deformované, nebo prohnilé s množstvím nedostatků, tak si získal množství následovníků i mezi publikujícími okultisty (Nakonečný, Kabelák), kteří dokonce došli tak daleko že jej v nekritickém obdivu označili za "největšího hermetika" a racionálnímu úsudku Františka Kabeláka při srovnání Kefera a Lasenice též neušlo, že "Kefer více chtěl než mohl a Lasenic více mohl, než chtěl". Tvrzení o Lasenicovi je odkaz na jeho postupný úpadek do apatie a letargii v pozdním období života, kdy se u něj začala rozvíjet psychická choroba spojená s nezájmem o nic. Toto tvrzení bychom mohli převrátit tak, že Kefer sice mohl, ale nechtěl, tam kde chtít měl, díky čemuž by mohl tam kde chtěl.
Můžeme si povšimnout zajímavého trendu mezi velkým množstvím tradičních hermetiků a tzv.bílých mágů rezignujících na přirozenost a omezujících svou sexualitu, kdy se většinu života potýkali s množstvím problémů, útrap, finančních nedostatků a svůj neúspěšný život završovali v nízkém věku. Dobře je to patrné na většině prvorepublikových hermetiků. Nelze se nechat zaslepit tím, že někteří z nich nezemřeli přirozenou cestou. U člověka nevěnujícího se magii by to bylo možné říci, takový člověk vyznávající tíhnutí ke smrti, jakým je například křesťanské odříkání a asexualita, dovede většinou jen ovlivňovat svůj mikrokosmos a v rámci něj vyvolávat nepřirozenou náchylnost vůči destruktivním efektům a jevům, jejichž konečným důsledkem je opotřebování organismu a následná smrt. Mág oproti tomu je mnohonásobně více schopen manipulace nejen se svým mikrokosmem, ale také s makrokosmem a tak svým smýšlením obsahující prvky tíhnutí ke smrti (staroaeonská morálka, tradiční hermetismus, asketismus) dovede vyvolávat takové autodestrukční události i v okolní realitě, nejen tedy například negativním ovlivněním své imunity, jak by k tomu došlo u nemága. Určitě stojí za pozornost shody okolností, které vedly k úmrtí některých dogmatických hermetiků, jako zhoršení zdravotního stavu J.Kefera, vědomé odmítnutí možnosti zachránit život sobě i rodině, uvěznění v koncentračním táboře a dále se zhoršující zdraví, které vlastně zavdalo příčinu i k jeho zabití dozorcem, taktéž František Bardon náhle onemocněl zrovna, když byl uvězněný a náhodou byli na stráži zrovna dozorci, kteří situaci vyhodnotili jako simulování, Lasenic byl v pozdním období svého krátkého života po psychické stránce živou mrtvolou, kterážto apatie a rezignace na život vyústila ve smrt během chrlení krve a tak bychom mohli pokračovat dále velmi dlouho.
Je nutné důrazně varovat před manicheistickými tendencemi v esoterním učení, zejména pak lze označit díla většiny tradičních hermetiků za smrtelně nebezpečná, alespoň pokud se bude magik řídit jejich učením a vnitřně jej přijme. Především je vhodné se z těchto důvodů vyvarovat dílům Eliphase Léviho, Stanislase de Guaita, Milana Nakonečného, Františka Bardona, Jana Kefera, Františka Kabeláka, Papuse, Karla Weinfurtera a mnohých dalších, dále nelze doporučit ani teosofii Heleny Petrovny Blavatské, která do určité míry infikovala hermetismus svými idejemi a též různé formy ezoterního křesťanství které bazírují na potlačování lidské přirozenosti, jež je stavěna jako obětina na oltář smrti. Navzdory tomu, že se zmiňovaní jedinci označovali za bílé mágy a možná tomu i věřili, tak jejich učení je učením smrti. V minulosti mohlo mít hodnotu, ale přišlo v nesprávný čas, jako když reagují na dobré podmínky kromě semen ušlechtilých rostlin i spóry nebezpečné plísně, která by mohla být třeba v laboratorních podmínkách ušlechtilým zdrojem nějakého biologického insekticidu, hubiče plevelných rostlin, nebo třeba antibiotika.
Fakt minimální hodnoty a současné neupotřebitelnosti a neživotnosti těchto učení je možno vypozorovat i z úpadku a stagnace těchto směrů, jako třeba stav pseudookultní Univerzalie, která zdegenerovala z odkazu prvorepublikové společnosti hermetiků Universalia, nebo podobné formy pseudookultismu v zahraničí také připomínající spíše sekty.
Naopak jako formy přijatelného na život a nikoliv smrt centralizované formy okultismu, jež je možné zájemcům doporučit lze označit díla Antona La Veye, Michaela Aquina z oblasti Laveyovského Satanismu (je nutné poznamenat že Laveyovský Satanismus není tím co je obvykle míněno pod pojmem satanismus, nejedná se ve své podstatě o nějaké uctívání Satana, vyznávání zla, ale Satan zde představuje onu stránku člověka a přírody, která byla potlačována křesťanstvím. Do určité míry je toto učení recesí na křesťanství a jeho zmatené pokrytecké představy o vyhraněnosti dobra a zla.), dále též oblast Thelémy vycházející z učení Aleistera Crowleyho a také magii chaosu u nás známou z děl Peter J. Carrolla, Phila Hineho, Fratera V.D., Jozefa Kariky, Patricka Dunna a Raye Sherwina, a jakékoliv pragmatické oblasti magie, které nerezignovaly na zdravý rozum a lidskou přirozenost, jako různé formy vúdú, novopohanství a čarodějnictví.
Příkladem mága, který se vymanil z vštípeného tíhnutí ke smrti a dokázal bravurně rozvinout a uskutečnit svou sexualitu je Aleister Crowley. Tento pro 20.století zřejmě nejdůležitější mág, již od útlého věku navzdory výchově v křesťanské fanatické sektě projevoval svou sexualitu a v průběhu života si u zkostnatělé a upjaté anglické společnosti vypěstoval pověst zvrhlíka, zhýralce, hříšníka apod., což krásně ukazuje že si tento člověk skutečně uměl užívat života.
Jako jeden z mnoha se Crowley též stal poslem, nebo jedním z kanálů, přes které se ke slovu přihlásily síly formující nový věk, když roku 1904 obdržel poselství od entity Aiwasse ve formě nadiktování Knihy Zákona Liber Al vel Legis, která se stala ústředním spisem Crowleyho filosoficko-náboženského směru Thelemy, která následně ovlivnila další progresivní magické směry. Crowley se tak stal dobře obeznámen s nadcházejícím duchem času a silami jež se přebírají otěže.
Pro nás je důležitý zejména Crowleyho život. Na jedné straně byl Aleister Crowley omnisexuálním a značně promiskuitní jedincem, který narozdíl od jiných mágů své doby, kteří byli jak filosoficky, tak i svým životem orientovaní tíhnutím ke smrti a rezignací na život, vychutnával život plnými doušky a dokonale zvládl rozvinout svou sexualitu až k hranicím možností, na straně druhé byl Aleister Crowley mocným mágem, jenž mimo jiné zvládl Abramelinův rituál, evokoval démona Choronzona, úspěšně se věnoval práci s enochiánskou magií, v magickém souboji zvítězil nad vůdcem řádu Zlatého úsvitu mágem Mathersem, kterýžto výsledek souboje bylo možno očekávat již jen vzhledem k Mathersově následování staroaeonského asketického přístupu, Mathers byl stejný typ neživotného mága jako Bardon, což je oba předurčilo ke skáze. Ačkoliv by z určitého pohledu bylo možné Bardona nebo Matherse považovat za dobré mágy, tak ani jeden z nich nemá v poměru sil a uskutečnění osobních cílů na mága, který pochopil skrytou souvislost magie a sexuality a tuto náležitě rozvinul nad běžné normy. Za pozornost stojí také Crowleyho dílo, které je také ukazatelem úspěšnosti člověka. Crowley dokázal za svůj život napsat přes stovku knih, byl dobrým básníkem, se svými malbami se dostal i na výstavu, kromě toho zvládl být geniálním šachistou, procestoval svět, byl omniglotem, věnoval se horolezectví, stal se hlavou několika okultních řádů, značně ovlivnil magii i nemagickou kulturu až do současnosti, přednášel o józe, byl sociálním kritikem, experimentoval s drogami a mnoho dalšího. Na jakéhokoliv člověka toho stihl až neobvykle či neuvěřitelně mnoho, podstatné pro nás je souvislost Crowleyho pozvolného úpadku v pozdním věku s útlumem jeho sexuality a výskytem erekční dysfunkce, což nelze opomíjet. Již sám Crowley dospěl k přesvědčení o významu sexu a ten byl dle něj klíčem k mládí. Proto také nemůžeme nechápat Crowleyho zdrcení svou dysfunkcí, jež bezprostředně souvisí s tím o čem se zmiňuje Jozef Karika ve své knize Zóny Stínu:,,V opozici s thelémity přijímanému mínění se domníváme, že Crowley kontakt se svoji autentickou pravou vůli postupem času ztrácel a ke konci života ho pozbyl uplně."Byť Crowley žil část života před a druhou na počátku nového věku, tak dokázal bravurně odhalit a využít nově nabízené možnosti ukryté v uskutečňování a rozšiřování chtíče. Ikdyž neobsáhl a nevyužil všechny možnosti, tak je míra vědomého i nevědomého využití jeho sexuálního vyžití na svou dobu až neskutečná. Délka života Aleistera Crowleyho je též mnohem vyšší, než průměrná délka života tradičních hermetiků filosoficky orientovaných na žití ke smrti a to přes likvidační životní styl, užívání drog a faktické uskutečnění obrovského množství životních cílů.
Na konci Crowleyho života pak můžeme spatřovat jev stejný jako u Lasenica, který alespoň částečně realizoval svou sexualitu a využil jí v magických rituálech a měl díky tomu moc přesahující možnosti ostatních tradičních hermetiků, jak již bylo uvedeno a se zhoršujícím se psychickým zdravím a rezignací na život také propadl do sítí pozvolného fyzického chátrání, které vyústilo smrtí apatického Lasenica v období protektorátu, během něhož ale ostatní hermetici nebyli takto laxní a pokoušeli se alespoň pomocí svých dostupných omezených schopností bojovat proti tyranii, útlaku a zlu Třetí říše.
Pierre de Lasenic nevyrostl ze tak mocných kořenů sexuality, jako Aleister Crowley, přesto ale dokázal alespoň po část života, než zvítězila nad sexualitou apatie, být schopněším v oblastech realizace svých zájmů, než ostatní tehdejší hermetici:cestoval po Asii, Evropě a Africe, byl nadšeným egyptologem a procestoval i Egypt, podílel se na rekonstrukci chrámu Angkor-Vat v Kambodži, pořídil si další rodinu na Madagaskaru, byl to právě Pierre de Lasenic kdo založil okultní skupinu z níž později vzniklo naše největší a svého času nejvýznamější okultní uskupení Universalia, která veřejně šířila okultní nauky, vydávala množství hermetické literatury a pořádala přednášky, později se zasloužil i o uvedení společnosti Universalie do Francie a neúspěšně se pokusil i o úvod společnosti Eulis do Československa. Později došlo k významnému obratu a změně, kdy Lasenic vystoupil z Universalie, která podstrádala tradiční prvky magických řádů, lóži a byla prostým sdružením hermetiků, jejímž cílem bylo moderně pojímané veřejné šíření okultních nauk a vytvořil směs anachronismus a blouznění v podobě klubu-Horev jako lóže založené na šabloně Martinistického řádu. Není jasné jaké ideové pohnutí vedlo Pierra de Lasenic k uvedení do chodu produkt archeologických vykopávek esoterismu již tehdy překonaných Universalií a později dalšími uskupeními jako IOT, jež neměly v nastupujícím aeonu místo a ukazovaly se jen chabě životaschopnými. Činnost Horev-klubu již dále zastupuje vznik pseudomýtu Horev a postupný Lasenicův pád. Je možné nalézt spojení mezi neúspěchem při zavedení lóže Eulis, Lasenicovým náhlým zpátečnickým staroaeonským smýšlením, vznikem klubu-Horev a postupným Lasenicovým úpadkem.
Je zjevné, že mágova sexualita je velice podstatná pro celou jeho bytost, ať již z oblasti seberealizace, vyvíjení nějaké činnosti, fyzického vzhledu a zdraví, nebo magie. Pokud je sexualita mága nerozvinutá a neuskutečněná, tak se po magické stránce nemůže srovnávat s kýmkoliv, nezávisle na všech výcvicích, cvičeních, meditacích,evokacích, rituálech, astrálním cestování, uzavíráni paktů, kdo rozvinul a uskutečnil alespoň maličkou část ze svého potenciálu, takové srovnání je jako zápalka proti ručnímu granátu.
To co je předpokladem zdárné magické praxe se skládá z introspekce zaměřené na svou oblast sexuality. V počátcích jsou vhodnými pomůckami masturbace a pornografie. Mág by měl projít velké množství různorodého pornografického materiálu a zkoušet se v myšlenkách situovat do porna, jako jeden z aktérů. Můžete ve fantazii rozvíjet různé sexuální sny a též je dobré se naučit v hlavě přehrát určité scény různorodé pornografie.Cílem toho je kromě výcviku fantazie i nalézt to co je pro mága přitažlivé, každou pozitivní reakci na určitou perverzitu si musí zapisovat do deníku, který urči výhradně pro tyto potřeby a také si všímat různých sklonů, jaké například mají jeho fantazie. Každou sexuální fantazii si zapište, stejně tak všechny sny s erotickou tématikou které budete mít. U mužů jsou erotické fantazie a sny se sexuální tématikou mnohem častější, než u žen, čehož je možné usilovným tréninkem a zaměřením na ovládnutí svých snů a spánkové oblasti dosáhnout. Zapisujte si všechny sexuální praktiky a drobnosti, které vás vzrušují nebo fascinují, stejně tak popisujte a zapisujte všechny osoby, které vás vzrušují a připadají přitažlivé, od toho jestli je dotyčnou osobou muž, žena, transexuál, přes věk, výšku, barvu vlasů, váhu, rasu apod., tak podrobně jak je dokážete. V tom pokračujte tak daleko, jak jen budete moci, snažte se v sobě podnítit zaujetí dalšími a dalšími různorodými druhy porna a osob v něm účinkujících. Odhalování a rozvíjení všech možných i nemožných stimulací, jež vyvolají vzruch se rozšiřuje a rozkošaťuje strom mágovy sexuality. Mág by se v žádném případě neměl sám před sebou stydět, obávat se pohlednout pravdě do očí a už vůbec ne rozkrývat a rozvíjet svou sexualitu. Stud je jen další omezení, ohavný nepřítel, z magického hlediska si jej můžeme představit jako démona sloužícího Strážci Prahu, jehož překonáním zvětšíme svou osobní svobodu.V knize zákona se píše:,,Je tu závoj: onen závoj je černý. Je to závoj stydlivé ženy; je to závoj smutku & pallium smrti: to nejsem já. Strhněte dolů ten žlivý přelud staletí: nezahalujte své neřesti virtuózními slovy. Tyto neřesti jsou mí blužebníci: konejte, jak máte & já vás odměním tady i na onom světě."
Hadit zde odhaluje nebezpečí skryté ve studu a neuskutečnění se. Stud, smutek a smrt jsou jedno, ze studu vychází smutek a existenci dovršuje smrtí. Je to formule starého aeonu, staroaeosnké morálky a hemetismu. Opět jako příklad mohou posloužit mágové, smutek hermetiků se stal příslovečným, hermetik potlačuje sebe sama, své já, nešťasten a neschopen dosáhnout životního štěstí pak jak mu přesvědčení stvrdilo umírá. Slovo hříchu je omezení a tím je i stud. U studu počíná špatná cesta, naopak, stud musí být rozpuštěn a zapomenut. Nesmíme se stydět za svou podstatu. Musíme nalézt co největší množství podmětů co u nás vyvolávají vzruch, všechno i to co je považováno za příliš zvrhlé může obohatit mágův kořenový systém novými výhonky a ty musí být dále vykrmovány, aby se ještě více rozrostly. Každá forma sexuálního uspokojení, stejně jako forma deviace koresponduje s určitou oblastí astrálního těla, jako k sefirám stromu života a k čakrám, takže si můžeme uspokojování svých pudů představit jako masáž astrálu a čaker, nebo jejich napojování na energetické dálnice či připojování na houstnoucí síť bohatě krví zásobovaných cév. Každá zvrhlost, kterou dovede mág akcentovat a přijmout za svou je pozitivní a jejich uspokojováním se z mága stává mnhoholavá bestie s tlamami které budou chtít krmit a které nasytí bestii, aby byly vykonány divy jediné věci. Kniha zákona dokládá:,,nezahalujte své neřesti virtuózními slovy. Tyto neřesti jsou mí blužebníci"Každá neřest, zvrhlost, neklasickost v oblasti sexuality vede k otevření nové čakry, nebo stvoření nového služebníka, z psychického hlediska tato nová zkušenost, zvláště pokud byla morálně odmítána a potlačována, otevře novou oblast v mysli mága. Proto je nutné věnovat značnou píly a mnoho úsilí hledání svých sexuálních preferencí, jejich rozšiřování a získávání tzv.deviací, které jsou skutečnými hnacími motory magie a uskutečňování cílů.
Zároveň rozvíjíme svou sexualitu pomocí masturbace, existuje veliké množství technik masturbace pro muže i ženy, některé mohou být více vhodné, než jiné a nebo se lišit svou efektivitou, což vše poznáte až při masturbační praxi, kterou můžete brát i jako přípravu na sexuální magii. Nyní je na mágovi velice důležitý, ale velice obtížný krok, kdy musí začít a zvládnout masturbaci korunovanou orgasmy, u čehož však nezůstane, ale půjde až za hranice svých možností, chuti a vůle, což je také jediná možnost jak vůbec v magii dosáhnout výsledků. Mág musí dosáhnout maximálního množství orgasmů během jediného dne, musí se naučit vzrušit se a udělat se kolikrát za den to jen bude možné, nehledě na všechno co by mohlo stát proti, to musí být překonáno. Napoprvé dosáhnete jen několika asi 10ti orgasmů a budete se cítit vyčerpaní, což je správné, ale nesmí vám to v žádném případě bránit v dalším postupu tímto směrem. Taková vyčerpání svých sil až na dno každý den je to čeho chceme dosáhnout. Výsledky se dostaví již velice brzy, uvidíte že zvládnete vyvrcholit mnohem vícekrát, i při tak krátké době a "v podmínkách výcviku" budete pociťovat vyvrcholení mnohem silněji, dále též nebudete mít potřebu zvolňovat a naopak budete chtít jít dál. To je ta správná cesta, musíte zmaximalizovat své možnosti a úsilí, nesmíme polevit. Je nezbytné překonávat sebe sama a nikdy neustat. Je možno také používat erotických pomůcek a všech možností které nám dává naše tělo, jako dýchání, stimulace konečníku, prostaty u mužů, hlazení svého těla, pornografická stimulace atd. Musíte využít každé možné příležitosti, každého vhodného místa a času k ukojení se. Ve výsledku budete zvládat za den i několik desítek orgasmů, bez pocitů vyčerpání a s mnoha pozitivními důsledky. Tento výcvik slouží k multiplikaci mága, respektive jeho schopností. Magické coagula analogické fyzikálnímu tvoření a organické plodivosti, proto se zvýší mágova schopnost projekovat sebe sama (svou vůli) cestou magie i přímo v hmotné realitě. Je nutné poznamenat že tento výcvik vede k rozšíření mága v této oblasti, který dozná značné změny. Nelze zaměnit s běžnou masturbací, jejímž cílem je uspokojit sexuální potřebu v určitý okamžik, čímž nedochází k ničemu, jen k uvolnění toho množství energie, které by takový jedinec maximálně dokázal nést, naopak tento výcvik slouží k ovládnutí sexuálních potřeb, zvládnutí svého vzrušení i vyvrcholení a prohloubení schopnosti dosáhnout autoerotikou orgasmu na hranici vlastních sil. V tomto autoerotickém výcviku jsme sami sebe, či určitou oblast svého těla přeměnili, přeformátovali své astrální tělo, nebo-li za dny plnými malé smrti jsme odhalili tajemství života a klíč k němu. Výsledek je obdobný tělocviku ,a určitou měrou se u obou pohlaví též podílí na zdraví, není vhodné dlouhodobě masturbovat po dosažení orgasmů v řádech desítek za den, kdy však v žádném případě nesmíme po určitou dobu povolovat. Až nám nebude dělat žádný problém dosáhnout vyvrcholení v daném počtu, tak můžeme překročit k sexuálním interakcím s lidmi, čímž zrušíme začarovaný kruh, který masturbace tvořila a můžeme dále svobodně jednat v rámci mezilidských vztahů s plnou mocí, kterou nám úvodní čvičení dalo, aniž bychom se k němu museli navracet. Mág si nyní musí nejlépe splnit všechny své erotické sny. Měl by si vést záznamy o svých úspěších a v případě potřeby u sebe vytvářet nové a nové formy sexuálních fixací a využívat různé formy sexuálního vyžití. Mág nyní může začít s provozováním sexuální magie. Mág se musí zbavit všech forem zábran. Je důležité si uvědomit že nic jako asexualita neexistuje, odpor vůči sexu, nevole, neschopnost se vzrušit, frigidita, celibát jsou všechno psychopatologické jevy, choroby životní síly, kterých je nutno se zbavit a překonat všemi prostředky. Je nezbytně nutné dlouhodobě pracovat na překonání všech zábran, mág se musí zbavit všech zlozvyků v oblasti sexuality jako je morálka, stud, hanba, zábrany a stejně tak sexuální sytost. Neexistuje nic špatného na sexu, naopak na světě je jen málo tak hrozivých zel, jako je odříkání a sexuální střídmost nebo celibát. Každé odříkání je rovno omezení mágovy moci. Jediné vůči čemu musí být mág obezřetný jsou pohlavní choroby, které lze chápat jako novoaeonské démony, proloužené spáry démony Choronzona, strážce prahu, který se pomyslně snaží zabránit mágově svobodě a tak posílá své nestvůry z nočních můr v marné naději, že se mág zalekne a raději podlehne vábení předem nalinkovaného všedního života, jenž je roven postupnému úpadku, rozkladu a následné smrti. V Liber Legis je napsáno varování vůči Choronzonovi ukrytém v thelemickém zákonu lásky, tak že láska musí být vždy pod vůlí, stejně jako vůle podepřená láskou, která se jinak pohrouží ve smrt:,,Ó milenče, jestliže je to tvá vůle, odluč se!" Také je důležité si uvědomit že v sexualitě neexistuje nic jako normální, normálnost je zde pro zvířata, která souloží podle instinktivního plánu, který jim svěřila příroda, ale člověk postrádá všechny instinkty sexuality a je v tomto směru naprosto svobodný, neexistuje pro něj dopředu nalinkované nic jako normální. Navíc mág se vždy musí snažit překonávat své možnosti, jít proti přírodě a nikoliv jednat v souladu s ní, takové jednání je pro hlupáky a slabochy. Celá magie spočívá v používání lstivosti a rozumu, z normálnosti a osudu se mág vymaňuje už tehdy, když začne s provozováním a studiem magie, protože to magie, mág sám, vládne nad svým osudem a principem náhody. Vše ostatní je Choronzon, stejně jako zastavit se, což jest smrt. Na každé překonání možností reaguje astrálně-fyzické tělo mága svou modifikací a vlastně se jedná o formu evoluce, proto je možné znásobit svůj sexuální pud skrze překračování potřeby a nadměrného uspokojování. Z fyzického hlediska se to může zdát zázračné, ale může být pozorováno že člověk který je nadměrně sexuálně aktivní a tato aktivita přesahuje potřebu se stává mnohem odolnějším a "trvanlivějším", tělo se všemožně snaží prodloužit existenci dobrého nosiče genetického kódu který dovede zplodit nadměrně potomků a snaží se zabránit případnému selhání, předtím než by mohl ještě být užitečný. Nenechte se mýlit, mág se odklání od přírody a skrze ryzí extázi prodlužuje své mládí. Dlouhodobou činností v tomto směru se vymyká všem fyzickým předpokladům a objektivní vnímání zbytkem společnosti jej bere jako nestárnoucího, jako toho k němuž byla příroda milostivá, nebo vědecky jako jedince u nějž došlo k změnám biochemických hladin v těle a díky tomu k vytvoření trvalé hladiny antioxidantů, což je také to o co se snaží věda pomocí umělých metod, ale je nepravděpodobné že dokáže dosáhnout sebemodifikujících možností těla schoného mága. Každý extrémní sexuální zážitek se stává mocnou magickou iniciací a rozsáhlým rozšířením mágových schopností, možností a znalostí. Můžeme si povšimnout že některé okultní řády mají spojenou svou inciaci se sexem, stejně tak křesťané v rámci svého šíleného protičarodějnického běsnění věřili v to, že během sabatu souloží vyvolená čarodějnice s ďáblem, takovou soulož můžeme brát jako extrémní magickou iniciaci, stejně tak mág může vyhledávat sexuální spojení s různými magickými bytostmi, které povede k rozšíření znalostí a schopností samotného mága. To co se děje v oblasti mágovy sexuality se zrcadlí v jeho magickém životě, proto je mág bez sexuálního života z okultního hlediska velikou prázdnou skořepinou. Prázdnotu adepta nezaplní autoerotika, ta pouze otevírá přístupové cesty, ale skutečné zaplnění nastává až se sexuální interakcí s jinými bytostmi.Cokoliv co jej vzrušuje může mág užít jako další hlavu Hydry své moci, je hříchem nevyužít každé možnosti, každé deviace. Vhodné je též rozvinout praxi s duchy Šťastného Hoodoo, kteří jednak zapřičiňují hraniční a kritické situace magického zasvěcení, stejně jako rozvíjejí mágovu sexualitu a vytvářejí události jimiž je ukájena a na druhou stranu je tento systém zaměřen i na udržení mágových sil v oblasti sexuality, jejichž ztráta byla příčinou úpadku většiny mágů, kteří nedokázali využít svého času k dosažení pomyslného elixíru mládí byť byl jejich přístup správný. Není náhodou že zasvěcenec vúdú a stvořitel systému Šťastného Húdú Michael Bertiaux je přes svůj věk stále svěží a životaschopný, jak se podivuje i Kenneth Grant. Západní magická tradice není příliš vhodná, vyjma své démonizované sexuální stránky, naopak klasické vúdú skrývá veliký potenciál.
Každé jednání mimo obvyklé předpoklady je možné označit za magický akt, zejména pak v sexualitě. Každá deviace, nebo úchylka, je z okultního hlediska magickou bytostí, je to novoaeonský anděl, který se svým nalezením a nasycením v mágově životě pokleká před mága a dává mu do rukou meč své moci a klíč ke svým tajemstvím. Každý takový služebník, každá tak zvaná zvrácenost, je s mágovým podlehnutím začleněna do mágova astrálního těla, je jakou novou otevřenou čakrou. Každý nový anděl s tím, jak mu mág obětuje, mágovi svěřuje magickou formuli své moci a stává se mu oddaným služebníkem, jeho moc je mágovi k dispozici.
Pro čaroděje je jednání v souladu s konvencemi a běžnými sexualními zvyklosti jen malým zdrojem moci. Z energetického hlediska je klasická heterosexuální a posléze i homosexuální soulož vytvářející záření příliš jemných vibrací, kdežto s tím jak se sexuální projevy vzdalují od toho co je považováno za normální, se mění "vlnová délka" energií s nimiž mág přichází do styku a tím se zvyšuje jeho moc. Dosahování nových hloubek sexuality a vstupování do jejích propastí je analogické cestou planetárními zónami a antizónami, nebo průzkumem klifotu a sefirotu, můžeme klidně vytvořit sefirotický strom osázený různými formami sexuality a také tím na co může být mág fixován, stejně jako sexuálními praktikami, ale do značné míry bude toto rozdělení s hloubkou v níž se jeho jednotlivé prvky nacházejí odvislé od mágovy osobnosti. Heterosexuální soulož může být čarodějnickou iniciací pro homosexuála a stát se jeho magickou iniciací, ale cokoliv se posléze stane všedním, přestává časem být zdrojem moci a mágovi poskytovat dostatečnou míru svobody.
Obsese sexualitou a případná závislost není na škodu. Je podstatné, že to co je považováno za lidské a normální pro mága neplatí, ten se odklání z představy o běžném lidském jednání a není důležité chápání jeho sexuálních projevů jako patologických, protože ty jsou vždy relativní vůči tomu co je normální pro všední lidskou populaci, mág nemůže být souzen lidmi, protože dávno o svou lidskost přišel. O možnosti získání nesmrtelnosti skrze nadlidské zaměření osobnosti na sexualitu se zmiňuje též ve svém deníku Lasenicův klub Horev, kde je příčina prodloužení života a znásobení schopností překračujících lidské představy všedně označovaná jako přeměna na upíra vysvětlována jako "sexuální šílenství". Právě tento přístup je pro současného mága nezbytný, pokud chce disponovat alespoň nějakou mocí a nechce být předčasně zbaven svého života.
Na mágově cestě za znásobením moci a prodloužením života až k hranicím označovaným za nesmrtelnost je také nezbytné oživení plazích atavismů a uvržení do popředí svého plazího já, které by mělo být součástí v souladu s akcentováním své sexuality jakékoliv magické praxe, neboť zde leží klíč k magickým schopnostem. Zájemce o úspěšnou magickou praxi se musí soustředit zejména na tyto dvě věci a být v nich až fanatický, teprve skrze nadlidské úsilí se objevují výsledky.
Není nezajímavé, že právě mezi plazy se vyskytují druhy, které svým průměrným věkem dožití převyšují všechny ostatní druhy a třídy obratlovců, včetně člověka. Plazi z magického hlediska tvoří vrchol, následná evoluce savců byla vedlejší a bohužel vedla ke ztrátě obrovského plazího potenciálu, mág ale může tento potenciál znovu nalézt a oživit. Člověk jako druh představuje návrat k evolučně potenciálnějšímu plazímu vzorci, můžeme to pozorovat na postupně se zvyšujícímu věku, jakého dosahují primáti a člověk oproti dalším živočichům, stejně jako na ztrátě ochlupení a vzácnému znovuobjevení šupin, které se někdy u jedinců lidského druhu objevuje. Přesto je ale lidský druh na slepé evoluční cestě a směr který primárně sleduje vede k postupenému úpadku a degeneraci, proto se mág musí zorientovat zpět ke své plazí podstatě a vygumovat degenerativní savčí signatury, což zákonitě musí vést a vede k prodloužení života a znásobení schopností. Naopak klasičtí plazi postrádají klasické evoluční inovace, které se objevily u člověka a tedy ani jejich třída nedosahuje té dokonalosti, jaké má člověk potenciál dosáhnout. Teorie inteligentního dinosaura představuje správný evoluční směr, není bez zajímvosti, že představa o inteligentním dinosaurovi je nesmírně podobná mimozemským bytostem, tzv.šedivcům, u nichž je nápadným rysem i přítomnost tří prstů, jako měl dinosaurus rodu Trodon, předpokládaný evoluční základ pro inteligentního dinosaura, který tento rys také zahrnoval. Také Howard Phillips Lovecraft ve svém Stínu nad Innsmouthem naznačil existenci obojživelných plazovitých humanoidů hybridizujících člověka a dosahujících nesmrtelnosti.
Zaměření na plazí podstatu a její oživení je možné například skrze sigilizaci přání, nebo vytvoření mantry z přání znovu dosáhnout a oživit své plazí já. Postup sigilizace přání je popsán například v Liber Null & Psychonaut, Knize Výsledkov od Raye Sherwina, Sigilické magii Fratera V.D.a oživováním atavismů se hlouběji zabývá Jozef Karika ve svých Zónách Stínu. Přístup zachování si savčího vzoru je chybný, tento musí být vyrušen. Dobré je též zabývat se plazí lykantropií, změnit svůj sebeobraz v plazího humanoida, kterýžto přístup bude-li správně proveden se projeví ve snech, můžete také imaginativně a invokativně přijmout podobu a vlastnosti plazů. Postupně můžete v rámci magické praxe a oživování atavismů prožívat karmu jednotlivých typů plazů, která by měla vrcholit s dinosaury. Není vhodné dlouhodobě otálet v proživáním atavismů, je podstatné pro získání co největší míry schopností a osobní moci načasovat jejich začátek co nejdříve po započetí studií okultismu a magické praxe. První magické cíle mohou být nasměrovány tímto směrem, což nakonec povede k pozitivním výsledkům.
V průběhu své magické praxe by měl mág také získávat paleontologické materiály a nálezy z éry dinosaurů, která se svým vrcholem v Křídě představuje nejmocnější magický aeon. Mnozí okultisté používají kosti, vejce, koprolity a otisky dinosaurů coby mocné magické objekty síly z nichž lze čerpat moc. Vhodný je též zájem v paleontologii, účast na paleontologických vykopávkách a navštěvování nalezišť, případně by se měl mág zabývat herpetologií a chovem plazů.