Labuť a Měsíc
Za pozdního večera,kdy vítr přestal vát,hladina stříbrného jezera , v němž se Měsíc v úplňku odrážel jako v nebeskm zrcadle .Po hladině pluje osamocená bílá labuť , vzhlížící k nebe hledajíc svou ztracenou lásku .Najednou na lhadině objevil malý vír,v naprostěm tichu a klidu jen zvuk kapky dopadající na hladinu jezera slyšet byl.To slza smutné labutě přerušila klid nebeského zrcadla.Kapka slzy v níž se odrážel obraz příběhu labutě ,jen stesk a lítost.V tu chvíli do kapky zadhleděl se Měsíc,smiloval se a vyzdvyhl labuť na hvězdnou oblohu aby plula se svou láskou nekonečnou vesmírnou dálí....