Tajná skupinky lidí se jistě scházely na osamnělých místech.K účasti na sabatech se přiznaly tisíce žen,které tou dobou zjevně spaly v posteli.Tato doznání na nich byla vymáháná mučením či vymámeny pod vlivem alkoholu,drog či nedostatku spánku.Některé z nich toužily po slávě,jiné zaměňovaly své představy a strachy s realitou,další se chtěly pomstít sousedům.Žená obviněna z čarodějnictví bývala donucena označit spoluúčastníky.
Představa o tom co se na sabatech dělo jsou různorodé,i když v základních rysech se shodují.Čarodějnice se scházely k sabatům po setmění a cestovaly mnohdy nezvyklými prostrědky,například na košťatech či na hřbetech démonů.Někdy si jako doprovod braly sebou děti.Potvrzovaly tu svou oddanost ďáblovi,vydávaly počet ze svých zlých skutků a příjmaly od něj radu,pochvalu či napomenutí.Pak hodovaly,tančily a oddávaly se nejrůznějším oplzlostem=o)
Velký lovec čarodějnic ,Francouz Pierre de Lancre ,na počátku 17.století zaznamenal velké množství orgaistických praktik provozovaných v Baskicku.
Baskické čarodějnice sály dětskou krev,znuecťovaly hroby a pojídaly mrtvoly.
Německé čarodějnice měly zase v oblibě lidské výkaly.V jiných krajích se vyznačovaly svatokrádežemi a rouhačstvím,k nímž patřilo zejména znesvěcování hostií.
Sabaty se prý konaly pravidelně 31.října (Dušičky),30.dubna (Čarodějnice neboli Valpružina noc)a v den čtyř pohanských svátků které křesťanství přijalo za své: 2.února na Hromnice,o Svatojánské noci 23.června,na Dožínky 1.srpna a 21.prosince na svatého Tomáše.Mohly však být i častější.
Počty účástníků(účastnic) omezovala jen fantazie lovců čarodějnic.De Lancre mluví o 100 000,většina doznání udává 50-100.